Villette

13. duben 2011 | 14.54 | | autor: jehanne
› 

 Charlotte Brontëová - Villette

Tuto knihu jsem dostala v devíti letech a přesto že čtu moc ráda, nepřečetla jsem ji. Byla na mě moc těžká a vrátila jsem se k ní, až když mi bylo nějakých 14-15. V té době jsem si ji zamilovala a neustále se k ní vracím. 

Jedná se o příběh chudé angličanky Lucie Snow, která po ztrátě kontaktu se svou kmotrou a úmrtí zaměstnavatelky opouští Británii a odjíždí na kontinent do fiktivního maličkého království Labassecoure a jeho hlavního města Villette. Zde se stává vychovatelkou dětí madame Beckové a později učitelkou v jejím penzionátě. Začátky jsou krušné. Hlavně proto, že ve Villette se mluví pouze francouzsky a tuto řeč Lucie neovládá. O prázdninách mezi jednotlivýni ročníky Lucie těžce onemocní a náhodou se tak znovu shledá se svou kmotrou a jejím synem., který se mezi tím stal lékařem. Lucie zjišťuje, že John je zamilovaný do slečny Ginevry - povrchní dívky, které jde jen o bohatství, krásné róby, šperky a titul. Ten jí však John dát nemůže a Ginevra si z něj dělá dobrý den. První část končí doručením prvního Johnova dopisu Lucii. Ta se pak kvůli němu pohádá s monsieur Paulem Emanuelem, svým přítelem a učitelem matematiky, který je zároveň bratrancem madame Beckové.

Druhá část pak začíná setkáním s monsieur de Bassompierre a jeho mladičkou dcerou Paulinou Mary. Ta byla poraněná v divadle, když vypukla panika. John s Lucií ji pomohli zachránit a životy těchto lidí se (znovu) začínají spojovat. Na svátek monsieur Emanuela pak Lucie dlouho chystá překvapení - ručně háčkovaný řetízek k hodinkám. Monsieur Emanuel ji však stihne urazit a Lucie mu nakonec svůj dárek předá až později, z čehož vznikne hádka. Někdy v té době si pak John vyprosí povolení u pana de Bassompierre a zasnoubí se s Paulinou Mary. I mezi Lucií a Emanuelem začíná pomalu vznikat vztah, ale čeká je mnoho překážek, například jejich rozdílné náboženské vyznání (což je problém hlavně pro ostatní), madame Becková, nebo madame Walravensová, matka Emanuelovy mrtvé snoubenky. Nakonec je rozhodnuto, že ti dva (Lucie a Emanuel) musí být rozděleni. Emanuel předává Lucii svůj dárek na rozloučenou - plně zařízený penzionát s bytem na předměstí svaté Klotyldy - a slibuje jí, že za tři roky se vrátí a vezmou se.

Román končí tragicky, Lucii takové štěstí nemělo být dopřáno.

Když se Emanuel vydává na zpáteční cestu, strhne se obrovská bouře a mezi jinými ztroskotá i loď, na které se vracel Emanuel. Lucie tedy zasvětí život svému penzionátu.

ukázka: 

"Madame říkala, že se vám po tomhle bude dobře spát, drahoušku," podotkla Gotonová, když jsem jí vracela prázdný šálek.
Tak mi tedy přece jen vnutili uspávací prostředek! Dostala jsem silný opiát, jednu noc jsem měla zůstat potichu.
Dům se odebral na lože, rozsvítili noční lampičku, ložnice ztichla. Zanedlouho všecko spalo, spánek lehce přemohl hlavy i srdce, které nic nebolelo, ale mne minul. 
Droga neúčinkovala. Nevím, jestli madame dala do nápoje příliš velkou nebo příliš malou dávku, ale její záměr se nesplnil. Místo útlumu se dostavilo zjitřené vzrušení. Moje odpočívající fantazie byla zburcována a vydala se na odvážnou pouť. Ložnice, dusná a těsná, se stávala mým rozdychtěným smyslům nesnesitelnou. Fantazie mě lákala opustit toto doupě a vydat se do rosného chladu zářící noci.
Stavěla mi před oči vidinu půlnočního parku, letního parku s táhlými, tichými alejemi; mezi nimi se leskla v hlubokém stínu stromů kamenná nádrž, až po okraj naplněná studenou, čisťounkou vodou, obrostlá lekníny a rákosím.
Ale co z toho? Brány jsou teď zavřené, dovnitř bych se nedostala. Opravdu by to nešlo? V tom mi paměť vybavila obraz díry v plotě, které jsem si nedávno letmo povšimla. Muž ani silnější žena, třeba taková madame, by se tudy neprotáhli, ale já snad ano. A jakmile jednou budu uvnitř, celý park bude můj, ten půlnoční park zalitý měsíční září.

(Jedná se o předposlední noc před odjezdem Emanuela, kdy se Madame Becková snaží zabránit jeho a Luciinu setkání. Emanuel nakonec mění loď, aby mohl odjet později a s Lucií se setkat.)


Kniha je opravdu úžasná a já se jí nemohu nabažit, stále objevuji nové a nové poznatky. Každá žena, která má ráda romantiku a nevadí jí hořké konce by po ní určitě měla sáhnout.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře