Liška už nepřijímá satelitní signál

5. duben 2011 | 23.27 | | autor: jehanne

 No, ale asi bych měla začít tím, jak se vlastně stalo, že ho přijímat začal. I když to ve skutečnosti nevím.

Prostě a jednoduše jsem v Sobotu pustila šakaly (čti: psy) ven, aby se trochu proběhli a zbavili nadbytečné energie. Když jsem šla asi o deset minut později vyhodit odpadky na kompost, přiřítila se ke mně nejdřív Bestie (čti: náš miláček Bestíček, tatínkovo miminko) a až pak Liška (čti Lacey, moje miminko). Když jsem na něj koukala, myslela jsem nejdřív, že byli dole (u koní) a že tam holky něco natíraly. Až po bližším ohledání jsem zjistila, že to, co jsem nejdřív pokládala za proužek barvy je ve skutečnosti roztržená kůže a z ní koukající sval. Takže jsem u babičky ve vedlejší vesnici nabrala tatínka a jelo se k veterináři. 

Tam jsem se dozvěděla, že naštěstí to odnesla jen kůže a podkoží i se svalem přežilo bez úhony. Paní doktorka byla velice milá a všechno mi vysvětlila, ale vcelku mi vadilo to její šišlání na Lišku. Dopadlo to tak, že šel do celkové anestezie a zůstal tam asi tři hodiny. Kdyby mu prý měli dávat lokálku, museli by ho napíchat mockrát, což vzhledem k jeho minulosti týraného zviřátka není ideální. ( Liška se se mnou po zbytek dne nebavila - Jak jsem si jen mohla dovolit nechat ho samotnýho s cizíma ženskejma a odjet si pryč?! No chápete to?)

Anestezii zvládnul na výbornou a prý jen hloupé oholení přední tlapky (resp. nohy - má tu ránu kousíček pod loktem) trvalo dýl, než celé sešívání kůže. Taky dostal parádní talíř, aby si to nemohl olizovat a kousat. Vydržel mu jen do druhého dne do večera. V neděli jsme totiž mamce pomáhali s bráchou renovovat modrý salonek v kanceláři, což je jídelna/studovna. No a než jsme se kolem sedmé vrátili domů, ležel talíř rozkousaný na zemi. Bestík Laceymu pomohl.

Nejhorší bylo, když jsem Laceyho přinesla domů - asi se mu vybavily vzpomínky (a vzhledem k tomu, že měl talíř na krku přidělaný šňůrkou z obvazu tomu docela věřím), takže se postavil talířem ke zdi a odmítal se odtamtud pohnout. Jsem ráda, že jsem u toho nebyla.

Od chvíle, co talíř nemá, je z něj zase veselý malý pejsek. Akorát si tu tlapku líže. Kdykoliv má příležitost. Já vím, že psí sliny mají být léčivé, ale tady teda nepomáhají. Má okolí té rány tak vysušené a stažené, že jsem mu ho teď večer namazala svým tělovým krémem. Doufám, že mu nebude chutnat a tudíž to nebude olizovat.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře